Určitě každý z vás zažil nebo prožívá situaci, kdy si myslí, že je na konci svých sil. Pro každého to může být něco jiného. Nikdo z nás není stejný a neřeší stejné potíže. Tudíž ani pomyslné dno není pro všechny stejně hluboké. Proto neexistuje univerzální cesta, jak z toho ven. Chcete vědět, jak se to podařilo mně?
Jmenuji se třeba John. Pro tento příběh není důležité mé jméno. Byl jsem mladík ve svých 22 letech, plný síly a energie, obklopený přáteli. V tu dobu jsem žil sám, a kdo by neznal ty osamělé a chladné noci. Rozhodl jsem se tedy přes internetovou seznamku někoho potkat. Upřímně se mi moc nedařilo. Chtěl jsem někoho, kdo si na mě udělá čas a bude tu pro mě, když budu potřebovat. Nakonec jsem někoho takového našel.
Nečekal jsem ale, co se z té osoby časem vyklube a jaké následky bude mít náš vztah. Možná jsem to moc uspěchal nebo špatně odhadl daného člověka, ale určitě danou osobu nechci očerňovat. Stalo se dost věcí, které se na mně podepsaly po psychické i po fyzické stránce. V nejtěžších chvílích, kdy jsem potřeboval ven mezi lidi, jsem poznal, že tolik přátel nemám. Najednou skoro nikdo neměl čas. Je pravda, že jsem byl moc vtíravý, ale ty čtyři stěny a samota mi lezly na mozek. Proto jsem se uchýlil k alkoholu, lehkým drogám a antidepresivům.
Po čase mi začalo docházet, že jsem někdo jiný. Mix všech těch věcí mě odpojil od reality. Naštěstí mi to došlo a řekl jsem si, že už takhle dál nemůžu. Začal jsem tedy hledat „zázračný lék“. Už ani nevím, jakým způsobem jsem narazil na článek o účincích zeleného čaje, ale nebylo co ztratit, tak jsem to zkusil. Začal jsem každý den pít aspoň litr čaje. Hodně jsem si o přípravě a původu zjišťoval. To mě přivedlo k jedné knize, jejíž název zněl přesně jako to, co jsem hledal. Jmenovala se „Kniha radosti“.
Čtení té knížky mi sice nedalo radost, ale našel jsem tam něco víc. Našel jsem chuť do života. Od přečtení jsem měl zase chuť se vyvíjet a měnit; nejsem sice vyznavač náboženství, ale ta slova dávala smysl a měla něco do sebe. Přestal jsem užívat úplně všechny stimulanty. Dokonce jsem přestal používat cukr a pít kafe. Zjistil jsem, jakou sílu má čistá mysl, když člověk dokáže přijmout své démony a uspořádat si myšlenky.
Po pár letech
Nakonec, s odstupem času, jsem docela jiný člověk, který má jiné cíle a cení si své čisté mysli. Podařilo se mi překonat spoustu věcí a jít dál. V životě vždy přijdou další pády, ale tentokrát je mojí nejsilnější zbraní to, čím jsem se stal, a fakt, že se na svět pořád dokážu usmívat.
„Radost není v drahých věcech ani v druhém člověku, a vůbec ne v penězích. Radost je uvnitř nás. Jen člověk, který je skromný a laskavý sám k sobě, může být šťastný.“
Závěr
Na závěr bych chtěl všem říct, že pití čaje a čtení té stejné knížky nemusí být pro vás to pravé. Každý si musí najít to své, v čem najde útěchu a motivaci, ale hlavně chuť do života. Mějte na paměti, že i když to pro vás může být potupné, říct si o pomoc a někomu se svěřit s tím, co vás trápí, je pravá tvář síly. Já to v tu dobu sám nechápal, proto tomu rozumím a vím, jaká je to chyba.
Mějte něco, co vás baví a bude vám dělat radost. Nikdy ale nezapomeňte, že nejste jediní, kdo má problémy. Všichni je mají, tak se snažte naslouchat a chápat lidi kolem sebe. Jeden milý a upřímný úsměv může každému zlepšit den a nic to nestojí.